Kokosový olej

Kvalitný kokosový olej nakupujem tu : Biozer o.cz

Ray Peat (převzato ze stránek autora s jeho svolením)

Již dříve jsem hovořil o mnohých toxických efektech nenasycených olejů, a často jsem zmiňoval, že kokosový olej tyto toxické účinky nemá, i když jich obsahuje určité malé množství. Mnoho lidí mě požádalo, abych o kokosovém oleji něco napsal. Myslel jsem, že bych o něm mohl napsat krátkou knihu, ale uvědomil jsem si, že pro takovou knihu neexistují žádné vhodné distribuční kanály. Pokud se průmyslu semenných olejů podařilo eliminovat z trhu významné potravinové produkty, které používaly kokosový olej sto let, jistě mají také moc zabránit obchodníkům prodávat knihu, která by vážněji poškodila jejich trh. Prozatím pouze nastíním některé za základních předností kokosového oleje.

Nenasycené oleje obsažené v některých tepelně zpracovaných potravinách žluknou již během několika hodin, a to i v ledničce, a jsou zodpovědné za zatuchlou chuť zbytků. (Konzumace mírně zatuchlého jídla není nijak zvlášť škodlivá, protože tytéž oleje budou oxidovat mnohem rychleji, jakmile se dostanou do těla, kde jsou zahřáty a důkladně smíchány s dostatkem kyslíku, a to i když jsou konzumovány čerstvé.) Kokosový olej, který byl skladován rok při pokojové teplotě, byl otestován na přítomnost žluklých olejů, a žádné nebyly nalezeny. Protože bychom mohli očekávat, že malé procento nenasycených olejů přirozeně přítomných v kokosovém oleji žlukne, vypadá to, že nasycené oleje mají antioxidativní účinky. Myslím si, že nízká koncentrace drží nestabilní molekuly nenasycených tuků navzájem oddělené, takže nemohou reagovat v ničivých řetězových reakcích, ke kterým dochází v jiných olejích. Přerušování oxidativních řetězových reakcí je jednou z funkcí antioxidantů, takže je možné, že dostatečné množství kokosového oleje v těle má takovou funkci. Je dobře známo, že kokosový olej přijímaný s potravou snižuje naši potřebu vitamínu E, ale myslím, že jeho antioxidativní role je obecnější, a že má jak přímé, tak i nepřímé antioxidativní účinky.

Kokosový olej je nezvykle bohatý na mastné kyseliny s krátkým a středně dlouhým řetězcem. Kratší délka řetězce umožňuje jeho metabolizaci nez použití karnitinového transportního systému. Mildronate, o kterém jsem mluvil v článku o adaptogenech, chrání buňky před stresem částečně tím, že potlačuje funkci karnitinu, a srovnávací studie ukázaly, že přidání karnitinu má opačný efekt, a podporuje oxidaci nenasycených tuků během stresu, a zvyšuje oxidativní škody v buňkách. Myslím si, že zvýšení míry nasycenosti oxidativního aparátu mastnými kyselinami s krátkým řetězcem má podobný efekt, tedy že tyto dobře rozpustné a mobilní krátké saturované tuky mají při oxidaci přednost, protože nepotřebují karnitinovou dopravu do mitochondrií, a že tato jejich vlastnost potlačuje oxidaci nestabilních peroxidovatelných nenasycených mastných kyselin.

Když Albert Schweitzer provozoval svojí kliniku v tropické Africe, prohlásil, že uběhlo mnoho let, než se setkal s nějakými případy rakoviny, a věřil, že jejich příchod byl způsoben přechodem k evropskému typu stravy. Němečtí výzkumníci ve dvacátých letech ukázali, že myši živené beztukovou dietou prakticky netrpí rakovinou. Mnoho studií od té doby ukázalo velmi těsnou souvislost mezi konzumací nenasycených olejů a výskytem rakoviny.

Krmení zvířete kyselinou linolovou snadno produkuje poškození srdce; ukázalo se, že tato “esenciální” mastná kyselina je srdečním toxinem obsaženým v řepkovém oleji. Přidání nasycených tuků do experimentální, na olej bohaté diety toxické pro srdce, chrání před poškozením buněk srdce.

U pacientů, kteří byli “živeni” nitrožilní emulzí “esenciálních mastných kyselin”, bylo pozorováno potlačení funkce imunitního systému, a díky tomu je jako základ pro nitrožilní tukovou výživu používán kokosový olej, s výjimkou pacientů, kterým byl transplantován orgán. U těchto pacientů je používána emulze nenasycených olejů právě pro jejich schopnost potlačovat imunitní systém.

Na stárnutí, obzvláště stárnutí mozku, je stále více pohlíženo v těsné souvislosti s peroxidací tuků.

Před několika lety jsem potkal staré manžele, kteří od sebe byli vzdáleni pouze několik let, ale žena vypadala mnohem mlaději než její starý vetchý manžel. Ona byla z Filipín a poznamenala, že musí vždy vařit dvě jídla, protože manžel se nedokázal přizpůsobit její tradiční stravě. Třikrát denně připravovala své jídlo na kokosovém oleji. Její zjevné mládí zvýšilo můj zájem o vlastnosti kokosového oleje.

Hartroft a Porta přišli v šedesátých letech s elegantním argumentem pro snížení poměru nenasycených olejů ve prospěch nasycených v dietě (a tudíž i ve tkáních). Demonstrovali, že “stařecké skvrny” se tvoří v závislosti na poměru mezi oxidanty k antioxidantům, vynásobeným poměrem nenasycených olejů k nasyceným. Nověji různé studie ukázaly, že ultrafialové světlo vyvolává peroxidaci nenasycených tuků, ale neovlivňuje nasycené, a že k tomu dochází jak v kůži, tak ve zkumavce. Pokusy na králících a studie lidí ukázaly, že množství nenasycených olejů v potravě silně ovlivňuje rychlost, se kterou vzniká stařecká vrásčitá kůže. Nenasycené tuky v kůži jsou hlavním cílem stařeckých a rakovinotvorných účinků ultrafialového světla, i když ne nutně jediným.

Ve čtyřicátých letech se zemědělci pokoušeli používat levný kokosový olej v výkrmu svých zvířat, zjistili ale, že jsou po něm štíhlá, aktivní a hladová. Poté se po několik let používala chemikálie poškozující štítnou žlázu, protože se zjistilo, že dobytek po ní tloustne a současně jí méně, ale pak se zjistilo, že jde o silný karcinogen, který také pravděpodobně způsobuje hypotyreózu u lidí, kteří jedli maso těchto zvířat. Koncem čtyřicátých let se zjistilo, že stejný efekt na štítnou žlázu, díky kterému zvířata tloustnou a žerou méně, mají sójové boby a kukuřice.

Později byl proveden experiment, při kterém byla zvířata krmena dietami, které obsahovaly nízký nebo vysoký obsah tuku, a v různých skupinách pocházel tuk z čistého kokosového oleje, nebo z čistého nenasyceného oleje, nebo z různých směsí těchto dvou olejů. Na konci jejich života byla vyhodnocena obezita zvířat a zjistilo se, že se zvyšuje v přímém poměru nenasyceného oleje ke kokosovému v dietě, a že není závislá na celkovém množství tuku, který zvířata zkonzumovala. Zvířata, která jedla i jen malé množství čistého nenasyceného oleje byla tlustá, a zvířata, která jedla velké množství kokosového oleje byla štíhlá.

Ve třicátých letech se zjistilo, že zvířata na dietě neobsahující nenasycené mastné kyseliny jsou “hypermetabolická”. Na “normálním” množství stravy byla podvyživená a trpěla onemocněním kůže, které bylo připsáno “nedostatku esenciálních mastných kyselin”. Jiní výzkumníci, kteří v té době zkoumali vitamín B6, rozpoznali nemoc jako nedostatek tohoto vitamínu. Byli schopni vyvolat nemoc beztukovou výživou, a vyléčit ji podáním vitamínu B6. Zvířata s rychlejším metabolismem jednoduše potřebovala lepší dietu než “normální”, tukem živená a k rakovině náchylná zvířata.

G. W. Crile se svojí ženou zjistili, že rychlost metabolismu lidí v Yukatánu, kde je kokos základem stravy, je v průměru o 25% rychlejší než metabolismus lidí ve Spojených státech. Lidské tělo se normálně přizpůsobí horkému klimatu zpomalením metabolismu, takže je jasné, že nějaký faktor více než kompenzoval tento očekávaný vliv vysoké teploty prostředí. Lidé jsou tam štíhlí a nedávno bylo pozorováno, že ženy netrpí žádným ze symptomů, které normálně spojujeme s menopauzou.

Již v padesátých letech bylo tedy známo, že nenasycené tuky zpomalují metabolismus a způsobují hypotyreózu. Během následujících několika desetiletí byl studován přesný mechanismus tohoto poškození metabolismu. Nenasycené tuky poškozují mitochondrie, částečně potlačením funkce respiračního enzymu, a částečně obecnými oxidativními škodami. Čím více nenasycených olejů, tím výrazněji potlačují reakci tkáně na hormon štítné žlázy, a transport tohoto hormonu na jeho transportním proteinu.

Rostliny si vyvinuly množství toxinů, kterými se chrání před “predátory”, jako jsou pasoucí se zvířata. Semena obsahují rozmanité toxiny, které působí specificky na enzymy savců, a semenné oleje samy o sobě blokují funkci proteolytických trávicích enzymů v žaludku. Hormon štítné žlázy je formován ve žláze působením proteolytického enzymu, a nenasycené oleje potlačují i jeho funkci. Podobné proteolytické enzymy se podílí na odstraňování krevních sraženin a fagocytóze, a jsou podle všeho těmito oleji také potlačovány.

Stejně jako pravidelná konzumace kokosového oleje, který působí proti potlačujícím efektům nenasycených olejů, “aktivuje” metabolismus, dokáže pravděpodobně obnovit i další potlačené procesy, jako odstraňování krevních sraženin a fagocytózu.

Mozková tkáň je velmi bohatá na komplexní formy tuků. Experiment na březích myších (provedený kolem roku 1978) s dietami bohatými buďto na kokosový olej, nebo na nenasycené oleje, ukázal, že vývoj mozku byl lepší u mladých myší, jejichž matky byly živeny kokosovým olejem. Protože kokosový olej podporuje funkci štítné žlázy, výsledek může jednoduše odrážet rozdíl mezi normálním a hypotyreózním jedincem. V roce 1980 experimentátoři demonstrovali, že mladé krysy živené mlékem obsahujícím sójový olej, zabudovávaly tento olej přímo do svých mozkových buněk, a výsledkem byly strukturálně abnormální buňky.

Během záchvatů dochází k peroxidaci tuků, a antioxidanty jako vitamín E mají částečné protizáchvatové účinky. V současné době je zjišťováno, že peroxidace tuků se podílí na degeneraci nervových buněk u Alzheimerovy nemoci.

Různé frakce kokosového oleje se začínají používat jako “léky” v tom smyslu, že jsou inzerovány jako léčba pro nemoci. Kyselina máselná je používána při léčbě rakoviny, kyseliny laurová a myristová při léčbě virových infekcí, a směs tuků se středně dlouhými řetězci je prodávána na redukci váhy. Přečištění bezpochyby posiluje určité efekty a výsledkem je profitabilní produkt, ale za nepřítomnosti přesnějších znalostí si myslím, že celý přírodní produkt používaný jako normální potravina je nejlepším způsobem, jak chránit zdraví. Mastné kyseliny s krátkým řetězcem mají silný nepříjemný zápach. Během několika dní poté, co jsem snědl malé množství směsi triglyceridů se středně dlouhým řetězcem, vydávala moje kůže výrazný kozlí zápach. Někteří lidé podle všeho tuto reakci nemají a prospěch může převážit zápach, ale tyto věci jednoduše nebyly používány dostatečně dlouho na to, abychom věděli, jestli jsou bezpečné.

Měli bychom si připomenout, že argumenty ve prospěch aspartamu, glutamátu sodného, kyseliny asparagové a tryptofanu - že jsou jako aminokyseliny, které tvoří přírodní bílkoviny - jsou nebezpečně nepravdivé. V případě aminokyselin je rovnováha vším. Kyseliny asparagová a glutamová podporují záchvaty a způsobují poškození mozku, a silně se podílejí na procesu stresem vyvolaného stárnutí mozku, a tryptofan sám je rakovinotvorný. Zacházet s komplexními přírodními produkty způsobem, jakým to dělá farmaceutický průmysl, jako se surovým materiálem, který má být rozebrán při hledání “léků”, je riskantní, protože při hledání specifické chemikálie pro konkrétní nemoc nejsou zároveň hledány související znalosti.

Ačkoliv toxické nenasycené barvířské oleje, obzvláště světlicový, sójový, kukuřičný a lněný, byly prodávány veřejnosti přesně kvůli jejich farmaceutickým efektům, všechny jejich údajné přednosti jsou falešné. Pokud se lidé začnou zajímat o kokosový olej jako o “zdravotní potravinu”, obrovský průmysl semenných olejů na něj zaútočí jako na “neschválený lék”.

I když se o jednotlivých složkách kokosového oleje zjistilo, že mají pozoruhodné fyziologické účinky (například jako antihistaminika, antiseptika, podpora imunity, glukokortikoidní antagonisty, netoxické protirakovinné látky), myslím si, že je důležité vyhýbat se takovým tvrzením o přírodním kokosovém oleji, protože by mohl být velmi jednoduše zakázán jeho dovoz jako “nového léku”, který není “schválený”. Již jsme zažili, jak peníze a propaganda sójového olejového průmyslu eliminovala z amerického trhu dlouho zavedené produkty. Viděl jsem lidi, kteří hubli na dietě skládající se z velkého množství kukuřičných placek smažených v kokosovém oleji, ale tyto placky zmizely z trhu, když byli jejich producenti dotlačeni k používání jiných olejů, navzdory jejich krátké životnosti, která vedla k potřebě přidávat velké množství konzervantů. Výrobci sušenek, keksů, bramborových lupínků a popcornu všichni zažili stejný nátlak.

Debakl se snižováním cholesterolu se po dlouhou dobu zaměřoval na schopnost nenasycených olejů mírně snížit hladinu cholesterolu v krvi. Mechanismus tohoto účinku nebyl po dlouhou dobu znám, což samo o sobě mělo vést k opatrnosti. Nyní je zřejmé, že jde jen o další z toxických účinků, díky kterému játra v obraně zadržují svůj cholesterol, místo aby ho uvolňovala do oběhu. Rozsáhlé studie provedené na lidech poskytují zdrcující důkazy, že kdykoliv je použit nějaký lék, včetně nenasycených olejů, ke snižování hladiny cholesterolu v krvi, úmrtnost se zvyšuje, z množství příčin včetně nehod, ale především na rakovinu.

Od třicátých let je dobře známo, že potlačení funkce štítné žlázy zvedá hladinu cholesterolu v krvi (a zvyšuje úmrtnost na infekce, rakovinu a srdeční onemocnění), zatímco obnovení její funkce přivede hladinu cholesterolu zpět do normálu. V tomto případě nicméně štítná žláza nepotlačuje produkci cholesterolu, ale podporuje jeho konverzi na hormony a žlučové sole. Když štítná žláza funguje správně, množství cholesterolu v krvi vstupující do vaječníků řídí množství progesteronu produkovaného vaječníky, a totéž platí pro všechny steroidy produkující tkáně, jako je kůra nadledvin a mozek. Progesteron a jeho prekurzor, pregnenolon, mají obecně ochranné funkce: protioxidativní, protizáchvatová, protitoxická, protikřečová, protisrážlivá, protirakovinná, podporující paměť, myelinaci, pozornost atd. Každý zásah do tvorby cholesterolu ovlivní všechny tyto extrémně důležité ochranné funkce.

Dostupné důkazy ukazují, že kokosový olej přidávaný pravidelně k vyvážené dietě, snižuje cholesterol na normální hladinu tím, že podporuje jeho konverzi na pregnenolon. (Kokosy obsahují steroidy připomínající pregnenolon, ale ty jsou pravděpodobně takřka zcela odstraněny, když je čerstvý olej promýván vodou, aby se odstranily enzymy, které by olej jinak strávily.) Kokosem se živící kultury z tropů mají konzistentně nižší hladinu cholesterolu než lidé v USA. Každý koho znám, kdo pravidelně používá kokosový olej, má hladinu cholesterolu kolem 160, i když jí na cholesterol bohaté potraviny (vajíčka, mléko, sýry, maso a měkkýše). Říkám lidem, aby jedli sladké ovoce spíše než škroby, pokud chtějí zvýšit svoji produkci cholesterolu, protože fruktóza má tento efekt.

Mnoho lidí se podívá na kokosový olej v jeho tvrdém, bílém stavu, a v důsledku svých znalostí nabytých sledováním televize nebo vystudováním medicínské školy, si ho spojí s na cholesterol bohatým povlakem v tepnách. Tyto usazeniny v tepnách jsou způsobeny převážně peroxidací nenasycených tuků a souvisejí se stresem, protože adrenalin uvolňuje tuky z tukových zásob, a povrch tepen je vystaven vysokým koncentracím krví přenášených materiálů. Kokosový olej ale nemůže existovat v těle v pevném stavu, protože taje při 25 stupních Celsia. (A viskozita složených materiálů není jednoduše otázkou zprůměrování viskozity jejich složek; cholesterol a saturované tuky někdy snižují viskozitu buněčných částí.)

Většina obrazů a metafor souvisejících s kokosovým olejem a cholesterolem, které obíhají v naší kultuře, je falešných a zavádějících. Nabízím protiobraz, který je metaforický, ale pravdivý v tom, že souvisí s peroxidací tuků, která je pro naše těla velice podstatná. Poté, co byla lahev světlicového oleje několikrát otevřena, se několik kapek oleje rozmaže na vnější straně lahve, a začnou být velmi lepkavé a těžko smytelné. Díky této vlastnosti je olej užitečným základem barev a laků, ale tento lak je chemicky příbuzný stařeckému pigmentu, který tvoří na kůži “jaterní skvrny”, a podobným usazeninám v mozku, srdci, tepnách, očních čočkách atd. Obrázek “tvrdého, bílého saturovaného kokosového oleje” není nijak relevantní pro jeho biologické chování, ale obraz “lepkavého lakovitého snadno oxidovatelného nesaturovaného semenného oleje” je vysoce relevantní pro jeho toxicitu.

Schopnost některých saturovaných mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem potlačovat tvorbu tuku v játrech velmi pravděpodobně souvisí s pozitivním vlivem kokosového oleje na štítnou žlázu, protože podporuje používání energie místo jejího skladování. Když játra nevyrábí ze sacharidů tuk, jsou dostupné pro použití nebo k uskladnění ve formě glykogenu. Přechod od nenasycených olejů v potravě ke kokosovému oleji tudíž podporuje několik antistresových procesů a snižuje naši potřebu hormonů nadledvin. Nízká hladina cukru v krvi je základním signálem pro uvolnění těchto hormonů. Nenasycené tuky mají tendenci snižovat hladinu cukru v krvi přinejmenším třemi základními způsoby. Poškozují mitochondrie, čímž oddělují respiraci od výroby energie, což znamená, že palivo je spalováno nadarmo. Potlačují aktivitu respiračního enzymu (přímo a skrze potlačení funkce hormonu štítné žlázy), čímž snižují produkci energie. A mají tendenci přesměrovávat sacharidy do produkce tuku, čímž zvyšují pravděpodobnost stresu a obezity. Pro ty z nás, kteří používají kokosový olej pravidelně, je jednou z nejlépe zaznamenatelných změn schopnost nejíst několik hodin bez pocitu hladu, a cítit hlad bez symptomů hypoglykemie (nízké hladiny cukru v krvi).

Jedním ze stylových způsobů podpory konzumace nenasycených olejů je poukazovat na jejich přítomnost v “buněčných membránách” a tvrdit, že jsou esenciální pro udržování “viskozity membrán”. Jak jsem zmínil dříve, je to schopnost nenasycených olejů a jejich metabolických produktů zasahovat do funkce enzymů a transportních proteinů, která je zodpovědná za mnoho z jejich toxických efektů, takže to není tak, že by jen neškodně tvořily “membrány”. Pravděpodobně se váží na všechny proteiny a některé z nich poškozují, ale z nějakého důvodu je obzvláště přitahují proteolytické a respirační enzymy. (Myslím, že chemie této vazby nám poskytne některé důležité vhledy do fungování organismu. Metchnikofův model, o kterém jsem hovořil jinde, nám může poskytnout představu o tom, jak tyto faktory souvisejí s růstem, fyziologií a stárnutím.)

Nenasycené tuky jsou o něco více rozpustné ve vodě než plně nasycené tuky, takže mají větší sklon koncentrovat se na rozhraních mezi vodou a tuky nebo bílkovinami, v těle ale existuje relativně málo míst, kde tato rozhraní mohou být užitečně a neškodně obývána nenasycenými tuky, a nadbytek začne být od určitého bodu škodlivý. Nechceme, aby se “membrány” tvořily na místech, na kterých by žádné membrány být neměly. Pružnost nebo viskozita buněčného povrchu je extrémně komplexní téma a míra viskozity musí odpovídat funkci buňky. Je zajímavé, že u některých buněk, jako jsou ty v plicních sklípcích, může cholesterol a jedna z mastných kyselin z kokosového oleje zvyšovat viskozitu buněčného povrchu.

Stresové podmínky v mnoha případech snižují strukturální uspořádání v buňkách. Tyto vlivy byly nazvány jako “chaotropní”, nebo-li produkující chaos. V případě červených krevních buněk, které jsou někdy chybně popisovány jako “hemoglobin v buněčné membráně”, je již po dlouhou dobu známo, že peroxidace nenasycených tuků oslabuje buněčnou strukturu a vede k předčasnému zničení buňky. O produktech peroxidace tuků je známo, že jsou “chaotropní”, a že snižují pevnost oblastí buněk považovaných za membrány. Červená krevní buňka má ale ve skutečnosti strukturu podobnou houbě a skládá se z proteinové “kostry”, která (pokud není poškozena oxidací) dokáže držet svůj tvar, a to i když z ní byl odstraněn hemoglobin. Oxidanty poškozují proteinovou strukturu a je to tato strukturální škoda, která zvyšuje “viskozitu” s ní spojených tuků.

Takže je pravděpodobně pravda, že nenasycené oleje v mnoha případech zvyšují “viskozitu membrán”, ale je také nyní jasné, že přinejmenším v některých případech odpovídá tato “viskozita” chaosu poškozené proteinové struktury buňky. (N. V. Gorbunov, “Effect of structural modification of membrane proteins on lipid-protein interactions in the human erythrocyte membrane,” [Vliv strukturální modifikace membránových proteinů na interakci lipid-protein v membránách lidských červených krvinek] Bull. Exp. Biol. & Med. 116(11), 1364-67. 1993.)

Ačkoliv jsem přestal používat nenasycené oleje již před lety a měl jsem za to, že nejsem silně saturován toxickými nenasycenými tuky, když jsem poprvé použil kokosový olej, zaznamenal jsem okamžitou reakci, která mě přesvědčila, že můj metabolismus byl chronicky potlačen něčím, co bylo snadno překonáno “naředěním” nebo molekulární konkurencí. Přidal jsem lžíci kokosového oleje k rýži, kterou jsem měl k večeři, a o půl hodiny později, když jsem si četl, jsem si všiml, že dýchám hlouběji než normálně, a že můj puls je rychlejší, myslím, že asi 98. Po hodině nebo dvou se puls i dýchání vrátily k normálu. Každý den po dva týdny jsem po konzumaci malého množství oleje zaznamenával stejnou reakci, která ale později vymizela, a já jsem zvýšil spotřebu oleje na asi 30 gramů. Jedl jsem stejná jídla jako před tím (včetně litru zmrzliny denně), až na to, že jsem přidával asi 200 nebo 250 kalorií denně v podobě kokosového oleje. Je zřejmé, že zrychlení metabolismu, které jsem zpočátku zažíval, bylo indikací, že moje tělo kompenzuje přítomnost metabolismu potlačujících látek produkcí většího množství hormonu štítné žlázy. Když kokosový olej vliv těchto látek potlačil, zažil jsem okamžik mírné hypertyreózy, nicméně po nějaké době přestal být vliv toxických látek méně výrazný a tělo se přizpůsobilo mírným snížením produkce hormonu štítné žlázy. V průběhu několika dalších měsíců jsem ale byl svědkem toho, jak se moje váha pomalu a vytrvale snižovala. Vážil jsem pětadvacet let trvale 84 kg, ale v průběhu šesti měsíců jsem shodil asi na 79 kg. Zjistil jsem, že konzumace většího množství kokosového oleje snížila mojí hmotnost ještě o několik dalších kil, a snížení jeho konzumace vedlo k jejímu zvýšení. Proti-obezitní efekt kokosového oleje je zřejmý ze všech testů na zvířatech, a také u mých přátel, kteří ho konzumují pravidelně.