Kam svět spěje?

Kam svět spěje? Velmi často tu popisuji princip myšlení, který se každou vědomou aktivitou sám zdokonaluje, pokud porozumíte zákonitostem, se kterými mozek pracuje. V určitý okamžik se tak myšlení dostává do stavu, kdy se pro člověka stává neuvěřitelným dobrodružstvím, protože dokáže ze své vlastní podstaty překročit hranice naučenosti do světa nepoznanosti. Jednoduše řečeno, namísto opakování a pamatování, začne sám utvářet nové vzorce. A tady se nachází druhá strana mince, protože s každým novým poznatkem, vzrůstá počet kombinací, jichž je mozek schopen dosáhnout. A tak se může velmi snadno stát, že mozek místo přemýšlení, začne vymýšlet. Namísto vidění věcí, začne vytvářet iluze a upadne do chaotického světa ničím nepodložených představ. Potom tedy musíte postupovat obezřetně a každý poznatek, velmi dlouho a důkladně analyzovat. Zkoumat, převracet a vytvářet různé kombinace, aby se jeho platnost ověřila. A právě tady se navracíme k naší původní otázce. Aby byl člověk schopen vytvořit jakýsi model dosažitelné úrovně budoucí společnosti, musí být schopen mnohanásobné analýzy. Nestačí si tedy sednout a naplánovat NWO s tím, že budu jednotlivé kroky naplňovat, jako se to děje v tomto světě. Ale musím přesně vědět, kam nakonec tato cesta povede.
Svět postavený na moci má své zákonitosti a musí zahrnovat nejen ony prvky budování, ale také prvky obrany. To co se v průběhu staletí utvořilo a platí v tomto světě, v jakémkoliv jiném druhu společnosti platit přestává. Toto se týká například monopolu moci, které se stalo prokletím a zkázou Římské říše. Každý vládce potřebuje určitý počet lidí, kteří jeho moc přenášejí na společnost, protože jinak by svou vládu nemohl vykonávat. Jenže to nestačí, protože potřebuje další nástroj, kterým dokáže ovládat onu skupinu lidí, která zajišťuje jeho moc. Což znamená, že musí vytvořit systém, který zabrání jeho svržení a nahrazení jiným mocnářem. To je to co se v Římě nepovedlo a proto se vládci navzájem vraždili a usedali na trůn, aby i je vzápětí někdo jiný zavraždil a usedl na trůn místo nich. Vládci tak postupně ztratili veškerou moc a říše dospěla k zániku.
Současný mnohonárodnostní svět, udržuje systém moci, který je chápán jako demokracie a jednotlivé vlády udržují tento stav pomocí represivních složek, jako je policie, armády a soudy. V žádném jiném systému, tato pravidla platit nebudou. Což znamená, že pokud by vznikl unipolární svět, potká ho okamžitě osud Říma a mocní se navzájem povraždí. Všichni dnes vidíme co se stane, když vložíte určité skupině do rukou monopol moci. Poslanci opevnění imunitou řádí jako černá ruka a každou s odpuštěním hovadinu, která je při sraní napadne, prosazují pomocí zákona. I samotní soudci, kteří většinou mlčí a hrabou tučné peníze už přiznávají, že tento stav je neudržitelný, protože neexistuje žádný pevný rámec pravidel, jimiž by se musela společnost řídit. To co platí dnes, může vláda zrušit a vymyslet si cokoliv jiného. Jenže když neexistují pevná pravidla pro vládu a chráněna imunitou si může vytvářet jakákoliv pravidla se jí zachce, dosáhne společnost nutně stavu, kdy si uvědomí, že nemusí poslouchat, protože pravidla nevycházejí z potřeby zabránit zločinnosti, ale z pouhé touhy prosadit své zájmy. Tedy jednoduše, kdo je u moci, může si dělat co chce. A navíc se neprosazují zájmy občanů této země, ale oligarchů a nadnárodních společností. Už dnes máme dost silně zaděláno na osud Ukrajiny, kdy se uchazeči o moc začnou navzájem svrhávat a vraždit. Zdání, že jsme jiní a že u nás nic takového nemůže nastat je největší klam, jaký si můžeme dopřát, protože naprosto ignoruje oligarchy skryté za oponou, kteří tu skutečně vládnou a kteří skrze vládu, ovládají jak polici tak také armádu.
Když se v roce 68 pokusila pražská kavárna procpat k moci své nacistické pohrobky, došlo k tomu, co by se stalo v každém státě tehdejšího socialistického bloku a došlo na hrubou sílu, jímž jí v tom bylo zabráněno. Od té doby nás permanentně zaplavuje přívalem emotivních výlevů o křivdách a traumatech způsobených lidem této země. Přesto šlo jen o uplatnění principu o kterém je řeč, tedy o stejný princip, jakým si moc udržuje každá mafiánská rodina, která by každého, kdo by zabil kmotra, nechala demonstrativně popravit. Tedy v žádném případě nešlo o nic jiného, než o přirozenou obranou reakci systému, který se snaží si udržet moc. Kvičení havloidů na tom nemůže nic změnit a to hlavně proto, že používají zcela otevřeně naprosto stejné metody. Například demonstrativní průjezdy armádních kolon, nový branný zákon a td. Tedy bez opory zákona, který jednoduše přestal existovat, si prosazují cokoliv se jim zamane.
Něco si nechám napříště.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=123377447993508&id=100009637597163