Vlákna stvoření 19. časť

Utvoření Božího ducha popisovat nebudeme, pouze upřesníme, že vymezuje prostor uvnitř a vně. Tedy přesně řečeno, definuje naše já, jako stav, ve kterém je obsaženo vše čím jsem. Já jsem, se utváří ze dvou složek. První složka je emoční, druhá smyslová. Smyslová představuje tu část, které říkáme mysl a naprosto chybně ji zužujeme na pouhé přemýšlení. Jde opět o pouhý projev nevědomosti, kdy si někdo šňupl a dosáhl osvícení. Právě Duch boží vedl k zrodu individuality, skrze kterou se projevuje vůle. Uskutečnění vůle je základní projev života. Smyslová část zahrnuje tři základní části. Obraz, zvuk a hlas. Pokud vás napadlo že hlas není smysl, zeptejte se na to delfína nebo netopýra, oni vám to vysvětlí. V rámci kosmických sil představuje zrak část pasivní, neutrální. Sluch destruktivní, tedy rozkládá informaci a hlas sílu konstruktivní, tvořivou. Velmi zrychleně si tu procházíme učení, které by vydalo na několik knih, takže je celkem možné, že ne vše napoprvé pochopíte.

Když se podíváte na Květ života, uvidíte uvnitř onu Davidovu hvězdu, kterou tvoří dva trojúhelníky, představující část emoční a smyslovou. Toto je výchozí bod Božího ducha a vše ostatní se rozprostírá kolem něj. Tyto dvě složky tedy dohromady tvoří stav, ze kterého se odvíjí vše, cokoliv v našem životě uskutečníme. V předcházejících odstavcích se mluvilo o základní úrovni stvoření, kdy Prvotní Stvořitel řekl budiž světlo, nebo chcete-li, budiž vědomí. Každé individualizované vědomí se rodí z této první úrovně a tak je u každé bytosti naprosto shodné. Vědomí nás všech je jednou a tou samou skutečností. Různost se rodí až vně této základní části. Člověk pak pojmenoval tuto individualizovanou formu vědomí duše. Duše je jádrem Božího ducha. Zde je tedy celkem jedno jak tuto část nazvete, ale musíte jí rozumět. Můžete nazvat obě dvě složky, tedy duši a Božího ducha jedním z těchto názvů, ale musíte stále mít před očima celý útvar. Dávní mystici, aby co nejvíce komplikovali pochopení, popisovali Božího ducha jako Ducha a vše kolem něj jako ducha z Ducha. Některé národy pak vše zahrnovali pod pojmem Duše a Egypťané zase například jako Ka a Ba.

Tak se vlastně dostáváme k popisu toho, o čem byla řeč na samotném začátku a to je meditace a modlitba. Jak asi víte, tak jádro Květu života tvoří v lidském těle dvě mozkové hemisféry. Pravou, emoční a levou smyslovou. Pokud si na lidské tělo promítnete symbol osmičky, uvidíte že levá mozková hemisféra směřuje do pravé části těla a pravá do levé. Tady nalézáme první rozdíl mezi meditací a modlitbou, protože každá v oné osmičce aktivuje tok energie opačným směrem. Zatímco meditace začíná v pravé mozkové hemisféře a teče do levé části, u modlitby začínáme u levé hemisféry a energie směřuje do pravé poloviny těla. Takže zatímco meditace je ze své podstaty aktivací, modlitba představuje tvoření.

Smyslem meditace je zvědomění se. Je to cesta k naší prapodstatě představované Božím duchem a má vést k našemu propojení se sebou samým. K zvědomění si zdroje jako nekonečné a neomezené síly v nás. Je to proto, že právě odtud, z Ducha božího naše existence vyvěrá a skrze ni uskutečňujeme vše, čímkoliv jsme. Meditace pracuje s vlnovou délkou, tedy ony frekvence, které nazýváme alfa, beta, théta atd. Tedy učíme se pracovat s úrovní vědomí, právě na těchto vlnových délkách. Každá totiž odpovídá určité skutečnosti a pouze pokud umíme vědomí ovládat na daných frekvencích, můžeme s realitou v nás samotných i kolem nás pracovat. Není to tedy rozhodně pouze o jednom konkrétním stavu, jakým je například alfa, ale jsou to různé úrovně kterými vědomí prochází. Protože meditace vychází z pravé hemisféry, logicky nás to navádí k pochopení, že pracujeme s emocemi. V běžném životě se tak k meditaci dostáváme kdykoliv projevujeme emoce. Není to jen stav blaženosti, nacházející se na nejzazší straně, ale je to stejně tak radost, láska, zlost, podrážděnost a tak dále. Tyto všechny nálady jsou ze své podstaty různé úrovně meditativního stavu.

Modlitba je postavena na utváření. Tedy přímo se vztahuje k duchovní sféře. Začíná v levé mozkové hemisféře a naprosto zásadní je pro ni nejen samotný obsah, ale především rytmus. Správně prováděná modlitba je tedy rytmická a tím se dostáváme ke zpěvu. Zpěv je nejúčinnější formou modlitby a vůbec se nezrodil náhodou. Ve zpěvu pracujeme s již řečeným rytmem a také s intonací. Jde o smyslové projevení vůle. Pokud se tedy chcete modlit, podívejte se například na šamany, nebo na židy modlící se u zdi nářků. Neustále a dokola opakují jedno a totéž, stále ve stejném rytmu. Když se sejde skupina lidí, dokáže správně provedenou modlitbou rozmetat pyramidu na prach. Přesně takto pracovali kněží ve starověkém Egyptě a od nich se pak zrodili i žalmy ve starém zákoně. U modlitby nesmíte nikdy zapomínat na Boží zákon, kdykoliv chcete svou vůli projevovat ve vnější realitě. Velmi dobře si to lze představit na vodě. Pokud strčíte do vody prst a vytáhnete jej, hladina se opět uzavře. Je to přirozeně dáno fyzikálními zákony a ty vždy naplňují podstatu sebe sama. Jestliže tedy postupujete v rozporu s těmito zákony, obracíte jejich energii proti sobě, protože se snaží za všech okolností nastolit rovnováhu.

Proto nikdy nezapomínejte, že vaše modlitba je každé vyřčené slovo a každé vám přivodí následky. Možná budete nemocní a možná vás nebude mít nikdo rád. Modlete se tedy správně a vaše slova nechť jsou vynášena jen z nejčistějšího a nejupřímnějšího zdroje. A právě tady se začínají evangelia. Slova moudrosti a pravdy. Nebuďte pošetilí a nenechte se ovládat nikým, kdo kráčí ke smrti.

Zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=124530141211572&id=100009637597163